Aby totiž člověk dokázal vidět něco, co dosud neexistuje, a ocitl se se svým nápadem mimo struktury obvyklého myšlení a stereotypů, je dobrý na své cestě životem i kariérou sbírat co nejvíce různých cihliček. Cihliček? Jak jako cihliček? Při rozvoji a trénování kreativity docela funguje sbírání cihliček (což jsou střípky prožitků, nějaké ty vědomosti, nabyté poznatky nebo životní zkušenosti). Cíl? Mít jich co nejvíce a taky se snažit, aby byly hodně různorodé (prostě jako pokémoni nebo hokejové kartičky).

Rozeberme si tak nějak obecně případ s rytíři a strojovým učením z první kapitoly. V případě středověko technologického mash-upu můžeme za jednu cihličku považovat „znalosti o středověkém světě a za druhou cihličku povědomí o technologiích. Právě množství cihliček a jejich různorodost pak způsobuje, že kreativní myšlení může vyprodukovat více a více nápadů. Jak potvrzuje René Nekuda, kreativci totiž mají jednu společnou věc. Většina z nich se zajímá o více věcí než je podstatné pro jejich práci jako takovou (prostě sbírají cihličky, ze kterých staví svět) a kromě levelování v cihličkách taky mají tendence k sebereflexi (prostě si umí přiznat i nehezké věci).